Život před sebou

Knížky si kupuju dost impulsivně. I proto sama sobě dovolím maximálně šest návštěv knihkupectví do roka. Nikdy se mi totiž ještě nepovedlo odejít z těch chrámů knih s nákupem levnějším než patnáct set korun. Když jsem sáhla po útlé červené knížečce nazvané Život před sebou, nemá cenu zastírat, že to bylo kvůli jejímu přebalu. Prostě mě naprosto dostal citát na zadní straně.

 

Pokud potřebujete získat nový pohled na svět kolem sebe, rozhodně si pár hodin na tuhle knížku vyhraďte. Svět viděný očima malého kluka, který vlastně neví, jak je „datován“, takže mu může být něco mezi deseti a čtrnácti lety, umí člověku otevřít oči. Nemá cenu tu přeříkávat děj, raději si Život před sebou sami přečtěte.

Když se kouzelnému vyprávění Moma poddáte, třeba sami odhalíte nové roviny příběhu. Mně Momo připomněl, že v sociologii existují dvě soupeřící teorie o tom, jak se mezi lidmi vytváří intimní pouta. Podle první z nich (Giddensovy) blízkost vzniká po tom, co se druhému otevíráme, protože si ho vybereme jako někoho, kdo o nás má vědět vše. Naproti tomu ta druhá (Baudrillardova) zase říká, že důvěru cítíte k těm, se kterými máte společné prožitky, a ty vás sbližují. Právě sdílení zážitků se line celým vyprávěním Moma o jeho dětství a jeho možná nepochopitelné, ale velké lásce… Takže minimálně v této knížce jasně vede Baudrillard.


A na závěr ještě prozradím, že citát na začátku knihy má s jejím příběhem mnoho společného…

Řekli mi: „Zešílels kvůli Tomu, kterého miluješ.“
Řekl jsem: „Požitek ze života je určen výhradně šílencům.“



Hezké čtení. Užijte si Život před sebou, jako jsem si ho užila já.