Když se mě poprvé moje máma zeptala, co vlastně dělám, nebyla jsem překvapená. Té však stačilo, aby mě prvně viděla v televizi a otázkám byl konec. Nečekala bych ale, jak často se lidé budou ptát na otázky jako: Co vlastně děláš, co je to to PR? Jak vypadá Tvůj den? To jen čekáš, až Ti zavolá nějaký novinář? To je pohoda ne? Když se jim pak snažím vysvětlit, že je to práce celkem náročná, myslím, že mi moc nevěří – přece co může být tak těžkého na čekání na mail či telefon? Nevidí, že moje práce spočívá v tom vůbec někoho donutit zvednout ten telefon a ptát se. Vzbudit zájem není snadné, ani to nejde pokaždé stejně. A proto ani žádný můj den není stejný. Nemám sice ambici do jednoho textu shrnout vše, co se skrývá v práci PRisty, ale odněkud se začít musí…
Když začnete pátrat po tom, proč je práce v PR tak tajemná, předně si musíte uvědomit, že když člověk v komunikaci pracuje dobře, de facto není vůbec vidět. Moji prací je na základě faktů stavět příběhy, které se o nás mají povídat. Příběhy, které zaujmou. Příběhy, které mají sílu měnit vnímání lidí. Nejsem tak naivní, abych si myslela, že můžu změnit názory lidí, novinářů, blogerů nebo jiných influencerů přes noc. Ale mám vyzkoušeno, že dlouhodobou prací se to zvládnout dá.
A jak na to? Pro začátek si zkusím pomoct jedním příkladem ze Seznamu. Inovace a novinky v produktech, které děláme, jsou důležité nejen pro dvousethlavý tým vývojářů, ale i pro produkťáky a všechny, kdo se na nich podílí. Historicky jsou Seznamáci hodně hákliví, když je někdo nařkne z opisování, typicky od Googlu. Obzvlášť, když to tak není. A teď ten příklad. Představte si, že dva roky pracujete na novém Seznam.cz Emailu (nový backend, nový design, nové funkce). Už jste tak kvartál, dva od spuštění této velké novinky a pak přijde zpráva, že Google ve svých Google Labs nabízí na test novou podobu svého mailu. A světe div se, je dost podobná tomu, co máte rozpracováno. Co teď? Můžete podlehnout panice a vydat prohlášení, že jste nic neokopírovali, že už na tom všem nějakou dobu děláte... Ale nalejme si čistého vína. Jak by to asi takové počínání dopadlo? Dá se předpokládat, že jako ta potrefená husa.
V Seznamu jsme paniku rozdýchali a včas zastavili. Udělali jsme jen maličkost - nabídli jsme klukům ze Živě, jestli si nechtějí vyzkoušet a oklikat náš nový E-mail. Budou první, můžou si udělat screen-shoty, natočit videa, cokoliv by je napadlo. Když byli pro, vydali jsme se s kolegou z produktu do Brna a na naší schůzce byli dost otevření. Mluvili jsme o tom, jak dlouho na vývoji děláme, i jsme přiznali, že verze, kterou nyní ukazujeme, je úplně základní beta – například graficky dost vzdálená tomu, co chceme nabídnout našim uživatelům za tři, čtyři měsíce v ostrém provozu. Nebáli jsme se přiznat ani obavu z nařčení, že kopírujeme Google a že ta dlouhá práce, co jsme Emailu dali, vyjde vniveč. Tahle upřímnost prostě zabrala. Dokazuje to i samotný článek, co nám vyšel na Živě a hlavně diskuse pod ním. To, co jsme potřebovali, se povedlo. V diskusích nás při nařčení z kopírování Googlu brání sám Jakub Čížek. Asi není víc, co bychom si v takové situaci mohli přát.
Email jsme pak nakonec pouštěli až začátkem dalšího roku. Začali jsme betou asi pro 10 000 zájemců – mimochodem přihlásili se sami. Stačilo nám k tomu, abychom betu představili novinářům s několikadenním předstihem, než jsme ji otevřeli pro veřejnost. Dalo jim to čas si nový Seznam.cz Email vyzkoušet a napsat na něj recenze. Myslím, že nebyl český technologický server, který by naši novinku nekomentoval. I proto se nám jen hrnuli lidé, co nám chtěli e-mail pomoct otestovat. Když jsme pak od jara postupně všem začali přepínat staré schránky na nové, nebylo moc lidí, kteří by o chystané změně nevěděli.
Co měl tento příběh ukázat? I potenciální nevýhodu je možné obrátit ve velké plus. A není k tomu třeba moc. My jsme jen vybrali správné lidi, kterým jsme dali ty správné informace. Jakub s Honzou totiž jsou pro své čtenáře důvěryhodný zdroj a jejich slovo nám jako značce udělá větší službu než nějaké námi psané prohlášení.
A mimochodem, kdybyste v celé té skoro roční komunikaci kolem e-mailu hledali moje jméno, nenajdete ho… Mojí prací bylo naplánovat, aby se v tu pravou chvíli potkali ti správní lidé a věděli, co si mají říct. A pak jsem byla na telefonu a mailu a odpovídala na všechny další otázky, co se okolo našeho emailu vynořily…
Žádné komentáře :
Okomentovat