Uspěli jsme s Richeem v Lemurovi! Nebo není druhé místo úspěch?!

Práce na projektu Richee pro Banku CREDITAS mě hodně bavila. Byla totiž přesně tím, co ve Fenkovi umíme. Když se mi ozval kamarád a bývalý šéf Ivo s nabídkou doplnit klasické PR služby, které bance dodává, tím, co umíme, neváhala jsem. Byla to výzva i zábava v jednom. Technologický projekt pro banku, úplná novinka na trhu, super tým lidí, co nevypadali jako bankéři. Vy byste u toho být nechtěli?! Já moc! A byla jsem. I u přihlášky do letošních PR cen, které se už jmenují LEMUR. Bohužel se ze stránek soutěže nedozvíte, jak celý projekt vypadal. Což je podle mě škoda. Proto jsem se rozhodla tuhle zajímavou komunikační parádu popsat.

Z vyjetých kolejí zpět na hřiště

A je to tady. Oficiálně jsem uzavřela jednu kapitolu svého života. Před pár měsíci jsem se rozhodla odejít ze Seznamu. A teď už to je realita. Tohle svoje rozhodnutí považuju za jedno z nejtěžších, které jsem kdy dělala.

Odvážnému štěstí přeje aneb jak jsme místo zlatého zrcátka TýTý dostali cenu za nejlepší PR projekt

Na jaře 2015 se nám povedl komunikační majstrštyk. Dost netradičním způsobem jsme odbornou veřejnost přesvědčili o tom, že Stream.cz je televize. Internetová televize. Teď už ji snad žádný novinář za videoserver nepovažuje. Ba co víc, ani tak Stream.cz ve svých článcích neoznačuje. Jak už to ale bývá, to nejpoučnější najdeme v tom, co se na jaře nestalo.

Kam kráčíš světové PR?

Ve Washingtonu proběhla v polovině října největší americká PR konference s podtitulem Leading the Way, který by se dal přeložit jako Udávat směr. Třídenní akce se účastnilo na tři tisíce profesionálů z oboru. Pominu-li nadšené trojité potlesky pro každého hlavního řečníka, ještě než se vůbec dostal k mikrofonu, šlo o inspirativní akci. Ukázala přesahy, které spojují píáristy napříč kontinenty.

Nejde to? Tak já vám ukážu, že se mýlíte!

Nevím, jak to máte vy, ale když mi někdo řekne, že něco nejde, je to pro mě ohromný hnací motor. Vždy se nejdeistům (jak jim říká Dan Dočekal) snažím ukázat, že se mýlí. Aneb jak připomenul @signalizer na letošním CopyCampu: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy.

Nová firma? Nový obor? Hlavně klid!

Nevím, jak je to v jiných profesích, ale při komunikaci platí, že každý obor činnosti potřebuje kapku jiný přístup. Dělat PR rychloobrátkovému zboží, bance, nebo on-line společnosti potřebuje jiné nápady, znalosti i postupy. Musíte také znát vždy ty správné novináře a někdy i bloggery či další pro váš obor důležité influencery. Dobrá zpráva ale je, že základní pravidla komunikace jsou všude stejná. Takže i když v PR změníte směr, nemusíte se bát, že se nebudete mít čeho chytit.

Nejčastější otázka: Co vlastně děláš?

Když se mě poprvé moje máma zeptala, co vlastně dělám, nebyla jsem překvapená. Té však stačilo, aby mě prvně viděla v televizi a otázkám byl konec. Nečekala bych ale, jak často se lidé budou ptát na otázky jako:  Co vlastně děláš, co je to to PR? Jak vypadá Tvůj den? To jen čekáš, až Ti zavolá nějaký novinář? To je pohoda ne? Když se jim pak snažím vysvětlit, že je to práce celkem náročná, myslím, že mi moc nevěří – přece co může být tak těžkého na čekání na mail či telefon? Nevidí, že moje práce spočívá v tom vůbec někoho donutit zvednout ten telefon a ptát se. Vzbudit zájem není snadné, ani to nejde pokaždé stejně. A proto ani žádný můj den není stejný. Nemám sice ambici do jednoho textu shrnout vše, co se skrývá v práci PRisty, ale odněkud se začít musí…